Mediace a škola

Škola je místem, kde se protíná mnoho životních příběhů. Každý den se v ní potkávají především učitelé a žáci, ale do společného prostoru přímo i nepřímo vstupují další postavy - rodiče, vrstevníci, sourozenci nebo třeba i sousedé. Na malém prostoru tak do sebe narážejí odlišné názory, přístupy, hodnoty nebo aspirace. Každý chce pro sebe nebo své dítě to nejlepší a pro každého je nejlepší něco jiného. To samozřejmě přináší i konflikty. Ty mohou být zjevné či skryté, individuální nebo skupinové, ale vždy mají vliv na školní atmosféru, ovlivňují podmínky učení, zdraví i mezilidské vztahy.

Říká se, že konflikt je kořením života – to platí ovšem za předpokladu, že se lidé nakonec domluví. A k tomu, aby se domluvili, může posloužit právě mediace.

Mediace je jednou z osvědčených metod řešení konfliktů. Uplatnění nachází při soudních sporech, v rodinných, sousedských, pracovních či osobních vztazích. Dobře ale může fungovat i ve škole. Jde o  efektivní metodu, jak zmírňovat napětí ve školních kolektivech a jak budovat lepší vztahy mezi účastníky života ve škole. 

Mediace je nástrojem, který pomáhá účastníkům života ve škole lépe se slyšet – lépe se domluvit.

V České republice není dosud mediace a peer-mediace běžnou součástí školní kultury. V minulosti bylo realizováno jen několik málo – většinou projektových (tj. těžko trvale udržitelných) – snah o její zavedení. Větší část z nich cílila na využívání mediace jako externí služby. 

V prostředí českých škol se můžeme setkat se třemi modely využívání mediace. S mediací jako službou poskytovanou externím mediátorem, s interní mediací skrze vyškoleného mediátora z řad pracovníků školy i s komplexním programem obsahujícím zapojení žáků v rolích peer-mediátorů. Tyto tři modely lze pojmenovat podle role školy na škále pasivní – aktivní účastník procesu řešení konfliktů jako

Mediace do škol,

Mediace na škole a

Mediace ve škole.

Pouze Mediace ve škole umožňuje bezpečné zapojení žáků v roli peer-mediátorů. 

Externí mediace je služba, kterou škole poskytuje mediátor z prostředí mimo školu. Tato forma využití mediace je vhodnou volbou v situacích, kdy se škole nedaří vyřešit konflikt svépomocí. Mediace zde má zejména intervenční charakter. Škola je v roli příjemce/objednatele služby. 

Výhodou je dostupnost služby na trhu. Externí mediátor nemusí být odborníkem na školní problematiku a nemusí být vzdělaný a zkušený v oblasti školní mediace (která má svá specifika). Přínosem je možnost pozitivního vlivu na vnímání konfliktů či možností komunikace; škola získá zkušenost, že konflikty lze řešit efektivně i tehdy, když je odpovědnost za jejich řešení ponechána stranám sporu. 

Nevýhodou je závislost školy na externích zdrojích podpory – ať už na externím mediátorovi, nebo na financích, které na pokrytí jeho služeb musí alokovat. 

Škol, které externí mediaci využívají, zatím není mnoho. I občasná poptávka ale nasvědčuje, že mediace se jako efektivní nástroj pro řešení konfliktů dostává také do povědomí škol. 

Interní mediátor je pracovník školy, který je vzdělaný a zkušený v oblasti školní mediace. Také interní mediace má převážně intervenční charakter, ovšem v případě plného využití jejího potenciálu zasahuje i do oblasti prevence. Škola je zde v roli aktivního poskytovatele a zároveň příjemce služby.

Interní mediace je příležitostí, jak využít vnitřní kapacity školy. Učitel – interní mediátor využívá své dovednosti nejen při vlastních mediacích, ale i při své pedagogické práci. Svým novým přístupem ke konfliktům i změnou komunikačního stylu inspiruje, popř. kultivuje prostředí kolem sebe. Pokud je takových učitelů – mediátorů ve škole více, potenciál dopadu se zvyšuje.

Funkční interní mediace klade nemalé nároky na pracovníka i školu. Hlavním specifikem je, že interní mediátor své klienty zná (kolegové, žáci, rodiče). Aby mohl ve své škole mediace poskytovat, potřebuje od vedení školy vytvořit podmínky: vhodný fyzický prostor (kde budou mediace probíhat), časový prostor (úprava stávající náplně práce a jejího časového rozvrhu) i případné finanční zajištění (pokud mediace přesahují běžnou pracovní náplň). Pro využívání služeb interního mediátora je rovněž klíčové, aby lidé ve škole byli obeznámeni o možnostech a limitech mediace. 

Mediace ve škole je komplexní a dlouhodobý program, který cílí na trvalou změnu vztahové kultury. Jedná se o program udržitelný: školy jsou postupně zmocňovány v kompetenci komunikace a řešení konfliktů a v osvojování mediačních dovedností. Dokáží tak konflikty lépe zvládat svépomocí a nejsou závislé na dalších zdrojích podpory.

Ve škole jsou aktivní mediační a peer-mediační týmy, jejichž náplň i forma práce se liší podle potřeb, typu a kultury školy. Všichni účastníci života ve škole mají základní povědomí o mediaci i rolích interních a peer-mediátorů. Znají podmínky, možnosti i limity jejího využití. 

Mediace ve škole má preventivní i intervenční charakter. Umí řešit eskalovaný konflikt, ale dokáže jej také zachytit dřív, než přeroste do větších a hůře řešitelných rozměrů. Pomáhá kultivovat komunikaci, umožňuje různým skupinám se slyšet, pracovat se vzájemnými odlišnostmi, učit se a podporovat toleranci, sebereflexi.

Učitelé vyškolení v mediaci nevyužívají tyto dovednosti pouze při vlastní mediační praxi, ale opírají se o ně také při svých běžných činnostech ve škole (vzdělávací, poradenská či výchovná). Žáci si je zase odnáší na další stupně vzdělání, do osobního života a později i na pracovní trh. 

Škola je zde v roli aktivního hybatele procesu změny vztahové kultury.

Základní podmínkou implementace mediace a peer-mediace je zapojení celé školy – od zřizovatele a vedení školy přes pedagogický sbor, školní poradenské pracoviště, žáky až po rodiče. Každá z těchto skupin potřebuje jinou formu vzdělávání i podpory. Žáci – peer-mediátoři potřebují podporu učitelů – interních mediátorů, důvěru spolužáků, rodičů i ostatních pracovníků školy. Učitelé – interní mediátoři zase potřebují podporu od svých kolegů a především od vedení školy. Vedení školy potřebuje důvěru ze strany zřizovatele a rodičů. Rodiče potřebují informace, díky kterým mohou důvěřovat škole při zavádění změny a podporovat své děti v rolích peer-mediátorů.

Program Mediace ve škole lze přirovnat ke stavbě domu. Když vynecháme základy, dům spadne. Když nevsadíme dveře, dům nejspíš vydrží, nebudeme se v něm ale cítit bezpečně. Zapojení žáků v roli peer-mediátorů je proto odpovědné pouze za předpokladu kvalitní a úplné stavby celého domu – připraveného bezpečného prostředí školy, které splňuje tyto nezbytné podmínky:

• Vedení školy rozumí mediaci, zná její možnosti i limity

• Pedagogický sbor, školní poradenské pracoviště, rodiče i spolužáci jsou do procesu zapojeni, rozumí mu a podporují jej

• Interní mediátoři školy absolvovali mediační výcvik v rozsahu min. 100 hodin

• Mediace je zapracována v kurikulárních a organizačních dokumentech školy

• Ve škole existuje manuál posloupnosti kroků a nástrojů řešení sporů (se zapojením peer-mediátorů, interních mediátorů, školního poradenského pracoviště i vedení školy)

• Náplně rolí peer-mediátorů a interních mediátorů jsou pojmenovány a rozděleny

• Škola má vymezený prostor a zorganizován čas pro mediační práci

• Ve škole je zavedena pozice interního mediátora, který pečuje o tým peer-mediátorů (mj. v oblasti psychohygieny žáků v jejich nových peer-mediačních rolích)

• Ve škole probíhají pravidelná setkávání mediačních a peer-mediačních týmů

• Interní mediátor pravidelně superviduje peer-mediátory (bez průběžné supervize se přínos peer-mediace může snadno proměnit v zátěž pro její nositele)

• Škola zajišťuje informace o školní mediaci a realizaci tréninků pro nové žáky

• Škola aktivně spolupracuje s ostatními zapojenými školami v programu (motivace, podpora, intervize)

• Škola provádí nebo zajišťuje průběžnou auto/evaluaci

Komplexní a dlouhodobá podpora v procesu implementace mediace a peer-mediace klade vysoké nároky nejen na školu, ale i na odborníky, kteří program zajišťují. Nekompetentní práce se školou může mít negativní dopad zejména na žáky – peer-mediátory. Mohou se stát terči nevraživosti až šikany ze strany spolužáků, mohou být přetěžováni či naopak přehlíženi ze strany neinformovaných učitelů.

Bez odborných znalostí a práce s prostředím konkrétní školy nelze peer-mediaci do školy zavádět. Nezkušenost a hlubší neznalost problematiky školní mediace či procesů ve škole může poškodit nejen samotné peer-mediátory, ale narušit i vztahovou kulturu třídních kolektivů či dokonce školy. V neposlední řadě má neodpovědné experimentování za následek nedůvěru v metodu mediace.