Pro laickou populaci je učitel “ten, který něco učí žáky ve třídě”, případně hlasuje na

pedagogické radě o “dvojce schování“. Kromě vedení skupiny žáků je ale učitel sám členem

řady skupin v různých orgánech školy a účastní se mnoha složitých jednání. Při nich se občas

těžko hledá společná řeč. Času je málo, lidí hodně nebo málo, témata jsou složitá, pozornost

kolísá a emoce rostou. V článku nabízíme facilitaci jako metodu, která s tím umí pomoct.

Více než 10 let se věnujeme školní mediaci, v Učitelském měsíčníku o ní vyšla série článků. V

každodenním školním životě má ale častější využití její pokrevní sestra - školní facilitace.

Můžete ji potkat na pedagogických radách, workshopech při zavádění inovací, na třídních

schůzkách, při tvorbě ŠVP, koneckonců i ve výuce.

V tomto článku Vám chceme facilitaci velmi stručně představit.

Kdo, co … aneb facilitátor a facilitace

Na úvod se sluší vymezit základní pojmy. Facilitace je způsob práce se skupinou lidí, při které

má alespoň jeden člověk roli facilitátora a ostatní tuto roli respektují. Prací facilitátora je

usnadnění komunikace lidem ve skupině tak, aby se mohli soustředit na řešení předmětu

jednání.

A v čem ono usnadnění spočívá?

Představte si, že vás čeká diskuze s týmem kolegů nad kontroverzním ustanovením školního

řádu, např. pravidly pro používání mobilních telefonů. Sami máte k věci také co říct a záleží vám

na tom, aby i vaše stanovisko dostalo důstojný prostor. Takových je vás teď vedle sebe dvacet,

máte na to krátký čas a někteří kolegové umí být hluční, rozvláční nebo zanášejí do komunikace

podpásové argumenty.

Kdyby bylo v místnosti dvacet robotů, asi by se došlo ke shodě docela rychle. Zatím ale ve

škole pracují lidé a těm se úplně nedaří udržet racionální linku, když jim mozek musí zároveň

ošetřit pocit přehlížení, nevyslyšení, ohrožení, časového tlaku apod.

Je proto úlevné, když někdo řekne “pojďme nejprve vysbírat všechny názory a varianty řešení,

položit je vedle sebe a probrat jejich klady a zápory. Já to můžu zapisovat, ať to všichni máme

pořád před očima, a budu se snažit, aby každý z vás dostal prostor se vyjádřit. Zároveň budu

hlídat čas, abychom měli na konci když ne shodu, tak alespoň jasnou představu o možnostech

... a pak se dohodneme, jak dál … “.

Taková akce vám může přinést úlevu. Potřebujete ale věřit tomu, že ten člověk tuhle vedoucí

roli nezneužije k tomu, aby prosadil svou vlastní představu. Potřebujete … facilitátora. 

Facilitace má několik univerzálních pravidel. Žádné z nich není dogma a praxe přináší situace,

kdy jedno pravidlo soutěží s jiným. Může se např. stát, že není možné zajistit maximální prostor

pro vyjádření všech účastníků, protože ono maximum znamená pro jednoho z nich 90 % veškerého času, který mají k dispozici všichni dohromady. Facilitátor proto musí živě reagovat

na konkrétní situaci a rozhodovat se, který princip je důležitější pro úspěch skupinového

jednání. 

Nicméně základní principy se dají shrnout do následujícího výčtu:

Facilitátor při své práci usiluje o

- zaměření skupiny na společný cíl, případně pomáhá cíl definovat nebo aktualizovat

- orientaci jednotlivých účastníků v tom, co a proč se právě děje a co a proč se bude dále dít

- aktivní zapojení všech přítomných do společného dialogu a záznam klíčových sdělení

- neutralitu vůči tématu i nestrannost vůči zájmům účastníků

Koho, co … aneb Školní facilitace

Facilitace se využívá při vývoji letadel, managementu negativních dopadů těžby nerostů nebo

třeba při školních případových konferencích. Ve školním prostředí nabývají uvedené principy

ještě větší význam. Facilitátor musí zohledňovat specifika školního prostředí. Některé z nich si

nyní přiblížíme:

1. Ne-symetričnost rolí: interakce mezi školními aktéry je zatížena skutečností, že obvykle

nejde o lidi na stejné úrovni společenského či mocenského žebříčku. Častý je vztah nadřízený

(člen vedení) - podřízený (učitel), zadavatel a hodnotitel (učitel) - vykonavatel a hodnocený

(žák) a podobně. Nejde o jednoduchou hierarchickou škálu (šéf - manažer - pracovník apod.)

ale ani o zcela rovnocenné pozice. Vazby mezi lidmi z ve škole mají specifickou právní povahu.

K tomu má každá škola svou vlastní kulturu, která specificky upravuje vztahy mezi školními

aktéry a ovlivňuje jejich komunikaci.

2. Emocionální náročnost: ve škole jde vždy o děti. Práce s nimi je energeticky náročná a

péče o ně rovněž. Jde o skupinu, která vyžaduje zvláštní - ochranitelský - přístup a která

zároveň dokáže klást velmi vysoké nároky na všechny okolo. Prakticky veškerá jednání

probíhající ve škole jsou zatížena, přímo či nepřímo, silným emocionálním nábojem. Zároveň je

jakákoliv změna (a lidé spolu vždy jednají proto, aby se něco změnilo) ve školním prostředí dost

složitá, protože má mnoho souvislostí. Kombinace emocionální a kognitivní zátěže vytváří vyšší

nároky na účastníky skupinových debat.

3. Výhoda domácího hřiště: pracovníci školy se ve škole vyznají lépe než žáci nebo rodiče,

vedoucí pracovníci lépe než “řadoví” učitelé. Znají psané i nepsané normy, vědí, na koho se

obrátit, kdo má jaké kompetence a informace. Mají i pevnější společenské postavení. Pokud má

být skupinové jednání partnerské, je potřeba vytvořit prostředí, kde se všichni cítí jako domácí,

nikoliv jako hosté.

Jaký, který, čí … aneb Školní facilitátor

Představené myšlenky naznačují, že facilitátor by se škole hodil takřka vždy, kdy se sejde

skupina lidí a chce něco řešit. Což je v běžném školním životě děje několikrát denně :). Pokud nejde např. o vyhrocené jednání mezi vedením školy a větší skupinou nespokojených učitelů,

kdy je vhodnější využít facilitátora “zvenku”, lze se facilitační role ujmout také “zevnitř”. K tomu

totiž obvykle stejně spontánně dochází - někdo se jako první ujme slova, nabídne vlastní

formulaci tématu… Někdo jiný pak upozorní ostatní, že se blíží čas, kdy by se měli rozhodnout

atp. Pro hladký a efektivní průběh setkání je však lepší dohodnout se dopředu na tom, zda a

kdo se role facilitátora ujme. Je samozřejmě skvělé, když má dotyčný či dotyčná na tuto roli

průpravu. 

Z výčtu je zřejmé, že facilitátor (ať už externí či interní) potřebuje mít zejména

- komunikační dovednosti a dobrou jazykovou výbavu

- osobnostní nastavení, které umožňuje (alespoň dočasně) odhlédnout od vlastních představ,

zájmů a vztahů

- znalost facilitačních technik a postupů (tvorba scénáře setkání, práce s nežádoucím chováním

atd.)

- odvahu nést exponovanou roli a usilovat o podmínky pro její naplňování. 

Jak na to? 

K dispozici je několik monografií v českém jazyce a volně dostupné zdroje na

internetu. Existují rovněž základní školení a kompetenční kurzy facilitace i specializované

vzdělávání ve školní facilitaci. A pro pracovníky škol navíc nepřeberné možnosti vyzkoušet si (v

malém či větším měřítku) facilitaci jako vyučující, vedoucí pracovník nebo kolega usnadňující

komunikaci ostatním při týmových jednáních. 

V navazujícím článku se proto zaměříme na konkrétní situace, ve kterých je možné facilitační

postupy ve škole uplatnit (od vedení porad přes školní případovou konferenci až po práci se

třídou). Budeme se později zabývat i tím, kdy se vyplatí pozvat si někoho zvenčí (externí

facilitátor) a kdy je výhodnější využít někoho “svého” (interní školní facilitátor).

O autorech:

Nikola Křístek a Eva Růtová

“Pomáháme lidem ve škole se spolu lépe domluvit”.

Rozvoji školní facilitace se věnujeme v organizaci Restorativní škola, z.s. Sami jsme facilitátory

(zejména v prostředí škol a v komunální oblasti). Vyvinuli jsme vlastní metodologii školní

facilitace, kterou předáváme prostřednictvím specializačních kurzů a výcviků.

Podporujeme dialog při týmových workshopech i při náročných setkáních lidí s různými rolemi

(vedení, učitelé, studenti, rodiče, zřizovatelé).

Vedle školní facilitace se zabýváme rozvojem dalších restorativních nástrojů, jako je školní

mediace, restorativní rozhovory, školní evaluace či školní případová setkání.

www.restorativniskola.cz / www.skolnifacilitace.cz 

Zdroje informací:

M. Wilkinson: Tajemství facilitace (Cpress 2011)

A. Bednařík: Facilitace (AISIS 2007)

J. Plamínek: Vedení porad (Grada 2012)

www.100 metod.CZ

www.skolnifacilitace.cz