Školní mediace v České republice

Úvod 

Školní mediace je specifická mediační disciplína. Její podoba není ustálená v univerzální podobě, protože se jednotlivé státy významně liší v organizaci školského systému, definici vzdělávacích cílů, profesní přípravě pracovníků školy nebo v kultuře a zvyklostech spolupráce školních aktérů.

Česká republika je vynikající a zároveň náročné prostředí pro zavádění nových postupů pro práci s dětmi i dospělými ve školním prostředí. Legislativní rámec vzdělávání je velmi progresivní a míra autonomie škol je až extrémně vysoká. To s sebou zároveň nese mimořádnou administrativní zátěž pro vedení škol a malou účinnost v zavádění systémových inovací.

 V rámci svého příspěvku představím obrysy základních modelů školní mediace, které se v České republice ukázaly jako životaschopné a účinné. Vymezím tři hladiny školní mediace (externí, interní a vrstevnickou) a pojmenuji předpoklady pro jejich zavedení, efektivní fungování a udržitelnost.

Poukážu rovněž na skutečnost, že školní mediace není ani tak nástrojem pro řešení konfliktů ve školách, jako spíše platformou pro zmocňování školních aktérů, zvyšování jejich participace na životě školy a rozhodování o záležitostech, které se jich týkají. Restorativní přístup, který je zázemím školní mediace, proměňuje kulturu školy a projevuje se v pozitivní změně komunikace a způsobu vedení a rozvoje lidí, kteří ve škole studují, pracují a především každodenně žijí.

Materiál a metódy

V roce 2015 se v rámci lidskoprávní iniciativy Kampaň proti násilí z nenávisti poprvé uskutečnil pod hlavičkou Úřadu vlády ČR pilotní projekt, který mapoval na větším vzorku škol možnosti a limity využití mediace pro práci s konflikty na školách. Po ukončení projektu jsme s jeho klíčovými pracovníky a dalšími kolegy pokračovali v aktivní spolupráci se školami a v tvorbě metodiky. Nyní působíme pod hlavičkou neziskové organizace Restorativní škola, z.s.

Program Školní mediace CZ má dnes komplexní metodiku práce se školami i rozvoje expertů, kteří školy podporují. Zaměřujeme sem na přípravu externích školních mediátorů (formou specializačního vzdělávání), interních školních mediátorů (formou výcviků), vrstevnických (peer) mediátorů (formou přípravy pedagogických pracovníků a lektorů/mediátorů na práci s žáky a/nebo vlastní přípravou žáků a škol na zavedení peer-mediace). Vycházíme rovněž z vlastního působení na školách v rolích školních mediátorů, koučů, průvodců a konzultantů. Jsme akreditovným pracovištěm pro další vzdělávání pedagogických pracovníků pod Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR.

Pro práci se zapojenými školami a při rozvoji kompetencí školních mediátorů používáme metody tréninku, školení, konzultace, koučování, náslechu, kolegiálního sdílení, intervize a supervize. Evaluaci provádíme především formou ohniskových skupin, polostrukturovaných rozhovorů a pozorování. Máme k dispozici i několik dotazníkových šetření ze zapojených škol.

Výsledky a diskusia

V českých školách se každý pracovní den potkává přes jeden a půl milionu lidí. Na malém prostoru se potkávají učitelé, management školy, žáci i jejich rodiče. Do života ve škole vstupuje také zřizovatel a řada zástupců různých státních orgánů i nestátních iniciativ. Škola má navíc své vlastní instituce (třídní a školní žákovská samospráva, pedagogická rada, školská rada, výchovné komise, projektové týmy atp.). 

Škola je specifická, mimořádně složitá procesní a vztahová síť. Je v ní pořád co řešit. Z témat se stávají problémy a z některých problémů vznikají konflikty. Ty mohou být zjevné či skryté, individuální nebo skupinové, ale vždy mají vliv na školní atmosféru, ovlivňují podmínky učení, zdraví i mezilidské vztahy.

Dobrou zprávou je, že i takové konflikty lze vyřešit na půdě školy, s ponecháním odpovědnosti za řešení dotčeným stranám sporu a s nadějí, že spolu budou moci dále mluvit, pracovat i lidsky být.

Tři modely školní mediace

Povědomí o tom, co mediace je a k čemu slouží, v České republice postupně roste. A roste také počet škol, které školní mediaci volí jako cestu prevence a řešení konfliktů, posilování kompetencí v oblasti komunikace a tím i budování zdravé vztahové kultury. 

Slovní spojení školní mediace v sobě obsahuje dva pojmy: školu a mediaci. Mediace má univerzální principy, škola zase mnoho specifik. Stejně jako v medicíně nebo pedagogice postupně dochází ke specializacím, mezi obchodní, pracovní nebo rodinnou se i v ČR v posledních letech vykrystalizovala samostatná disciplína školní mediace. Setkat se s ní u nás můžeme hned ve třech podobách:

s mediací jako službou nabízenou externím mediátorem, 

s interní mediací, kdy v roli mediátora působí interní pracovník školy a také 

s žákovskou neboli vrstevnickou, tzv. peer-mediací. 

Externí školní mediace

Externí školní mediace je pro školy nejrychleji dostupná. Oproti interní či žákovské (peer) mediaci, pro které je nezbytné vytvořit ve škole podmínky a poskytnout dostatek času na jejich “zakořenění”, pro externí mediaci stačí mít poptávku od zadavatele (obvykle managementu školy či zřizovatele), vhodný prostor, čas a souhlas stran sporu. A také mediátora, který je na specifika školní mediace připraven: školního mediátora.

Externí školní mediátor pomáhá řešit spíše složitější situace; konflikty, jejichž intenzita už je pro lidi fungující pod jednou školní střechou hůře uchopitelná. Větší využití nachází u konfliktů mezi lidmi v asymetrických rolích, např. mezi ředitelem školy a učitelem, učitelem / ředitelem a rodičem, ředitelem a zřizovatelem či mezi žákem/studentem a učitelem. 

Mezi témata, která se mohou v externí školní mediaci objevit, patří například rozdílný pohled na směrování školy ředitele školy a jeho zřizovatele, nesoulad mezi ředitelem a zástupcem ředitele (týkající se např. vedení lidí ve škole či osobní vztahové roviny aj.), nefunkční komunikace a spolupráce mezi členy širšího vedení, neshody mezi zástupci rodičů a třídním učitelem a/nebo ředitelem, napjaté vztahy zástupců třídy a učitele (odlišná představa o způsobu spolupráce) a další. 

Mediace ale probíhají i mezi učiteli – kolegy či mezi studenty – spolužáky. A účastníky školní mediace (stranami sporu) mohou být také rodiče žáka. Tématem rodičů může být například spolupráce při studijní podpoře žáka v rámci střídavé péče.

Mediační setkání v rámci externí školní mediace trvá obvykle 2–3 hodiny. 

Specifika externí školní mediace

I když průběh mediace vypadá přirozeně, jde o strukturovaný a řízený proces.  Mediace je metoda práce, která má svá pravidla a vyžaduje mj. perfektní využívání komunikačních technik trénovaným mediátorem. Ani to ale ještě nemusí stačit pro přínos, který u školní mediace očekáváme.  

Díky specializačnímu vzdělávání v oblasti školní mediace získávají mediátoři větší vhled do fungování školy jako složitého sociálního a vztahového organismu. Vstupují tak do školního prostředí s respektem k jedinečné kultuře každé školy a jejímu nastavení. Seznamují se s uspořádáním rolí v dnešní škole, s jejími vnitřními institucemi. Rozumí právním specifikům postavení jednotlivých aktérů školy a jejich potřebám. Připravují se také na situace, kdy účastníky mediace jsou žáci školy, a to v různých věkových kategoriích. Školní mediátoři mají mj. také základní povědomí o podobách vztahové patologie (nejen) mezi žáky a jsou připraveni posoudit, kdy lze mediaci při řešení patologických jevů využít a kdy už je taková forma nefunkční, či dokonce nebezpečná. Velkým tématem přípravy školních mediátorů je také pro školu specifická práce s dobrovolností, mlčenlivostí a asymetričností. 

Každým rokem narůstá počet absolventů základních mediačních výcviků. Současně roste počet zájemců o roli školního mediátora. Řada z nich se rozhodla pro absolvování specializačního vzdělávání a díky tomu se rozvíjí nabídka školně-mediační podpory v potřebné kvalitě.

Interní školní mediace

Interní školní mediaci poskytují vyškolení pracovníci na své škole a oproti externí školní mediaci má vyšší preventivní účinky. Každodenní přítomnost interního mediátora ve škole totiž umožňuje podchytit možný konflikt už v jeho zárodku. Interní mediace je více flexibilní a proces je upraven tak, aby bylo mediaci možné aplikovat v kratším rozsahu. Umění domluvit se a domluvu podpořit lze uplatnit nejen při práci s žáky, ale také při vedení pracovních týmů či ve spolupráci s rodiči. 

Interní školní mediace je tak příležitostí, jak využít a obohatit vnitřní kapacity školy. Pracovník školy – interní mediátor svým novým přístupem ke konfliktům i změnou komunikačního stylu inspiruje, popř. kultivuje prostředí kolem sebe. A pomáhá tak konflikty ve škole nejen řešit, ale především jejich eskalaci předcházet. Interním mediátorem může být učitel, člen školního poradenského pracoviště, ale také zástupce managementu školy, kteří absolvovali výcvik ve školní mediaci. V českém prostředí se tak jedná o přidruženou náplň k jiné pracovní náplni.

Specifika interní školní mediace

Působit jako mediátor v prostředí, jehož jsme součástí, je specifické samo o sobě. A když k tomu přičteme i specifika prostředí školního, máme základ odpovědi na otázku, proč je školní mediace samostatnou mediační disciplínou.

Čas ve škole běží rychlým tempem a na klasickou podobu mediace, která trvá obvykle 2–3 hodiny, se hledá kapacita těžko. Představa, že interní mediátor ve škole vede den co den jednu několikahodinovou mediaci za druhou, je u nás (zatím) nereálná.

Ne každá sporná situace vyžaduje mediaci, ne vždy mají lidé ve škole (žáci, učitelé) prostor (anebo chuť) se mediace účastnit. Oproti mediaci tak interní školní mediátor daleko častěji využívá spíše některé mediační postupy v relativně běžných školních situacích, popřípadě aplikuje upravenou podobu kratšího mediačního setkání.

Dalším specifikem interní školní mediace je zcela běžné zapojování dětí – žáků do procesu mediace.

Hlavním specifikem však je, že interní mediátor své klienty – tedy strany sporu – zná. Jsou jimi například kolegové, žáci anebo rodiče. Vedle odlišné práce s časem tak interní mediátor musí specificky zacházet také s mediačními principy: důvěrností, dobrovolností, nestranností i neutralitou.

Nezbytnou součástí přípravy budoucích interních školních mediátorů je příprava na implementaci mediace do života školy: tedy jak to udělat, aby mohl absolvent výcviku jako interní mediátor ve škole působit. Naučit se mediovat je první krok, ale aby bylo školní mediaci možné uvést do praxe, je pro to třeba vytvořit ve škole podmínky.

Pro školu je výhodné, jestliže má i více než jednoho interního mediátora (zastupitelnost, podpora nestrannosti a neutrality). Klíčová je rovněž navazující podpora (intervize, supervize) která zvyšuje kvalitu práce a pomáhá předcházet syndromu vyhoření.

Žákovská – vrstevnická/peer mediace

Žákovská – vrstevnická/peer mediace je program pro školy, které usilují o zmocňování žáků k řešení konfliktů. Je třeba ji zavádět s ohledem na pocit bezpečí žáků, ale také učitelů – škola se na to musí připravit jako celek. Úspěšné fungování týmu peer mediátorů stojí na jejich setrvalé podpoře. Jedním z předpokladů bezpečného zapojování žáků do řešení konfliktů je, vedle odborné podpory, připravený pracovník školy, který mediační dovednosti v jejich specifické školní podobě ovládá. Kromě vedení peer-mediačního týmu dbá o psychohygienu peerů (i svou) a je mostem při spolupráci se školním poradenským pracovištěm a vedením školy. 

Doba, po které lze říct, že je peer-mediace bez vnější podpory funkční a udržitelná, se obvykle pohybuje v rozmezí dvou až pěti let. 

 Předpona “peer” či přívlastek “vrstevnická” se v moderní pedagogice pevně zabydluje. Probíhá vrstevnická výuka, děti se rozvíjejí pomocí vrstevnického hodnocení, vytvářejí samosprávu třídní i školní. Zároveň se školy stále pečlivěji a hlouběji věnují osobnostně-sociálnímu rozvoji. Mnohé školy do rozvrhu zařazují etickou či komunikační výchovu, komunikačním dovednostem jsou věnovány projektové dny ad. 

S tímto trendem přirozeně rezonují hodnoty a přínosy, které nabízí vrstevnická/peer mediace. Dotýkají se mj. řady klíčových kompetencí uvedených v rámcových vzdělávacích programech a mají vysoký transformační potenciál pro vztahovou kulturu školy.

Specifika peer-mediace

Vypozorovaným paradoxem úspěšně zavedené peer-mediace je skutečnost, že se počet kauz pro mediaci spíše snižuje. Naopak se postupně zvyšuje počet drobných intervencí, které peer-mediátoři provádějí. Je to tím, že pomáhají zachytit a zpracovat situaci předtím, než se problém rozvine do konfliktu. Základna práce peer-mediátorů tak neleží v mediování kauz. Ale zejména v umění všímavosti, pozorování, vyhodnocování a odvahy oslovit spolužáka či spolužačku a nabídnout empatii, rozhovor či podanou ruku.  Jde tak mnohem víc o kouzlo rychlých dialogů vedených o přestávkách či ve frontě na oběd, než o formalizované mediační postupy v podání malých mediátorů.

Ve světě dospělých je mediace spíše solitérní disciplína. Mediátoři občas pracují ve dvojicích, někteří vytváří spřátelené sítě, ale vlastní výkon - realizace mediace - je poměrně individuální akt. Žákovská mediace je takřka přesným opakem: peer-mediátoři působí v rámci peer-mediačních (peer) týmů. Ten sestává ze zástupců tříd (obvykle 2 žáci z každé třídy) a jeho členové zastávají různé role. Pravidelně se scházejí, sdílejí, dávají si zpětnou vazbu, vědí, na koho se s čím obrátit a provádějí osvětu své práce ve škole. 

Vedení takového systému nelze nechat na samotných žácích, a to ani na gymnáziích. Peer-mediace bez podpory pedagogického pracovníka (koordinátora školní mediace) a vedení školy a bez spolupráce se školním poradenským pracovištěm není udržitelná a může být dokonce ohrožující. Žáci se při popsaných činnostech dostávají do situací, se kterými si nemohou vědět rady. Při vhledu do příčin konfliktů objevují šikanu, sebepoškozování, problémy v rodinách spolužáků, chyby v působení některých pedagogů a podobně. Potřebují podporu, kterou očekáváme u všech pomáhajících profesí. Není zodpovědné v žácích vzbudit pocit, že mohou a mají pomáhat ostatním, a nezajistit jim k tomu podmínky a ochranu. 

Základní podmínkou implementace (a zejména udržení) peer-mediace je tak zapojení celé školy – od jejího zřizovatele a vedení přes pedagogický sbor, školní poradenské pracoviště, všechny žáky až po rodiče. Každá z těchto skupin potřebuje jinou formu vzdělávání a podpory. Žáci – peer-mediátoři potřebují podporu učitelů a vedení ze strany interního mediátora – koordinátora školní mediace, důvěru spolužáků, rodičů i ostatních pracovníků školy. Učitelé v roli interních mediátorů zase potřebují podporu od svých kolegů a především od vedení školy. Vedení školy potřebuje důvěru ze strany zřizovatele a rodičů. Rodiče potřebují informace, díky kterým mohou důvěřovat škole při zavádění změny a podporovat své děti v rolích peer-mediátorů.

Výčet podmínek k vytvoření bezpečného prostředí školy pro zavedení peer-mediace je dlouhý a rozsáhlý. Každá jeho položka je ale důležitá, stejně jako každá deska v konstrukci trupu lodi.

Na cestě k udržitelnosti vrstevnické samosprávy čekají výzvy, které je třeba překonat. Nestačí jen to, že někteří žáci chtějí a umí (jsou motivovaní a vzdělaní v peer-mediačních dovednostech). Stěžejní je, jestli mohou – tedy jestli i ostatní školní aktéři přirozeně zvažují možnost, že při řešení náročných komunikačních situací či sporů využijí podpory svých vrstevníků – peer-mediátorů. Náhle se tak před námi rozprostírá celá síť nároků na kapacity, pozornost, vytrvalost, budování vztahů, kompetencí, procesů, informovanosti a dalších položek. A protože jde o děti, je zapotřebí, aby tato síť byla pevná ve všech vazbách.

Záver

Školní mediace je příležitostí nejen pro transformaci individuálních či skupinových konfliktů, ale také a hlavně vztahové kultury školy. Vypovídá o tom paradox, že na školách, které školní mediaci dlouhodobě a poctivě využívají, klesá počet mediačních kauz, tedy závažnost konfliktů. Naopak roste počet méně formálních intervencí a kompetence všech školních aktérů ke konstruktivnímu dialogu.

Základní modely, které jsem v příspěvku představila, se ukázaly jako životaschopné. Zároveň nám zkušenost napovídá, že tyto modely tvoří praktickou taxonomii. Zdaleka ne všechny školy jsou připraveny na vrstevnickou mediaci, větší počet škol však může opatrně využívat mediaci interní a většina postupně také mediaci externí. Proto je důležité, aby v roli školních mediátorů, ať už interních či externích, vystupovali lidé, kteří jsou na tyto role specificky připraveni. Jejich intervenční působení zakládá (nebo také někdy bohužel omezuje) možnosti dalšího rozvoje školní mediace a restorativních přístupů v prostředí dané školy. Bez znalosti a respektu k těmto vývojovým etapám je sice někdy možné vyrobit konkrétní užitek, ale není využit potenciál pro větší změny.

Externí, interní, vrstevnická. Školní mediace je přínosná v každé podobě. Vyřešení sporu jednotlivců je totiž obvykle zároveň řešením napětí v celé třídě, sborovně, mezi rodiči nebo v dalších kruzích, které konflikt infikoval nebo infikovat může.  Vědomí, že je k dispozici někdo, kdo je připraven v těžké konfliktní situaci pomoci, lidi ve škole posiluje a zmocňuje k tomu, aby s konflikty pracovali jako s příležitostí pro pozitivní změnu. 

Poďakovanie

Ráda bych poděkovala kolegům ve školách, kteří prokázali odvahu i výdrž, dvě nezbytné podmínky pro zavedení tak komplexní inovace, jakou je školní mediace. Velmi si vážím svých spolupracovníků, kteří sdíleli mou vizi a díky kterým jsme dnes stabilní expertní organizací. Poděkování patří rovněž všem mediátorům a pedagogům, se kterými jsem se setkala v rámci našeho specializačního vzdělávání, protože se rozhodli podporovat zdravou vztahovou kulturu ve školách prostřednictvím externí či interní školní mediace.

Chtěla bych na tomto místě explicitně poděkovat také pořadatelům této konference a všem, kteří se podílejí na osvětě o mediaci a restorativních přístupech v naší společnosti. Bez tohoto úsilí není možné iniciovat systémové změny.

Eva Růtová, říjen 2024